před první cestou s hlubinnou imaginací

První cesty: Se svou imaginací navazujete vztah

Obnovení komunikačního toku s imaginací vyžaduje, jako v každém vztahu, trpělivost, učení se a tím postupné budování důvěry v něj. Důvěra ale samozřejmě není vynutitelná a není hned. Čím více tuto komunikaci trénujete, tím hlubší a zásadnější mohou být vaše cesty. Navíc je to celá oblast, která vás bude mnohdy znejišťovat, překvapovat, klást před vás výzvy, otevírat staré rány. Jde ale o proces spolupráce s tím, co je uvnitř vás. Za to potom přichází odměna ve formě upevňování a sílení pocitu sounáležitosti a možnosti se o svůj vnitřní svět, a tím pádem i o sebe, opřít.

Moje kolegyně Pavla Zia Žembery označila imaginaci za „jazyk naší živosti“. To označení je velmi přesné. Je to jako se vším, co dlouho nepoužíváte, když se rozhodnete znovu začít. Je v tom něco povědomého, je v tom těšení a zvědavost. Zároveň se možná přistihnete v pocitech nepatřičnosti, nejistoty a obav z toho, zda to děláte správně a jestli se tím dokážete dostat k vytouženému cíli.

Naše společnost imaginaci obvykle nevnímá jako zdroj relevantních informací, začínáme tedy na pozici, kdy se učíme, že to tak vůbec může být.

S jakými pocity se můžete během prvních cest potkat

Součástí učení a podpory překonání prvních krůčků jsem připravila seznam pocitů a myšlenek, se kterými můžete během prvních cest přijít do kontaktu.

Snažím se zklidnit svoje myšlenky, ale pořád mě něco napadá, ruší mě to
Jsem nervózní, nevím, co si o tom celém myslet
Stydím se hovořit o tom, co vnímám uvnitř sebe
Co když nic nepotkám?
Nic se neděje, nic nevidím
Chci řešit mnoho věcí, ale nic z toho se v mém vnitřním světě neukazuje

Mám pocit, že si to vymýšlím
Nevěřím tomu, co se na cestě děje
Je to k ničemu, neřeší to můj skutečný problém
Mám sice nějaké pocity v těle, ale nevidím žádného zvířecího průvodce
Můžu říct, že mě něco ruší nebo mi nevyhovuje tempo/hlasitost/podmínky v místnosti/…?
Co když už chci skončit?

Pro všechny tyto pocity platí jedno: Jsou na místě a je přirozené, že se objevují.

Pokud o nich se mnou dokážete upřímně mluvit a neodsuzovat se za ně, mám za to, že se jejich intenzita i naléhavost časem zmírní.

K tomuto účelu slouží mimo jiné služba: Konzultace (viz sekce Služby). Tu můžete využít k tomu, abychom si popovídali o čemkoliv, co se metody i vaší zkušenosti z cest týče.

Imaginování je dovednost

První zážitky mohou být velmi jemné a z vašeho pohledu „nezáživné a nudné“.

Myšlenky, pocity v těle, emoce, nápady, slyšení zvuků (a jiné zdánlivě nesouvisející vjemy během cesty) jsou součástí terapie. Přímá komunikace o nich ve chvíli, kdy se dějí, je klíčová pro možnost jim v rámci terapeutického procesu hlouběji porozumět.

Naslouchání jazyku imaginace

Imaginace posílá informace všemi různými kanály, je to jazyk, který si přeje, abyste mu naslouchali a postupně porozuměli. Vybírá si proto takový způsob, který je pro Vás typický a vy ho tím pádem zpočátku nemusíte vnímat jako součást léčivého procesu. Svůj jazyk imaginace si budete postupně osvojovat a díky tomu mu i lépe rozumět.

Imaginování je dovednost vnitřní komunikace a jako každá dovednost se dá pěstovat.

Co když nic neuvidím, neucítím, nepotkám?

Strach z toho, že se nic neděje, je součástí navazování spojení. Zároveň i taková obava může být tématem jako takovým. Uvědomění si toho, že to tak je, samozřejmě může přinést nejistotu a netrpělivost. Pokud ale dokážete i s těmito pocity být a zahrnout je jako přirozenou součást procesu, dokážete se postupně dostat hlouběji i k důvodu, proč to tak je. Ze své zkušenosti vím, že tyto pocity bývají dočasnou fází.

Důležité je odhodlání a chuť.

Jakékoliv zranění ve všech rovinách naší osobnosti zahrnuje oddělenost. Aby mohla být zraněná část léčena, je zapotřebí vydat se na cestu objevování právě těch míst, která se kdysi oddělila a naše celistvost je tak značně postrádá. Pokud s nimi dokážeme znovu navázat spojení, dá se s ní postupně opět vybudovat vztah a důvěra natolik, že se může připojit tam, odkud byla v minulosti vydělena. Zásadní je zde převzetí odpovědnosti za aktivitu a komunikaci vedoucí k opětovnému spojení.

Steve Gallegos k těmto účelům nabízí jednoduché osobní prohlášení:

Prohlášení pro spolupráci se svou imaginací: „Vyzývám všechny ztracené, vzdálené nebo zavržené části toho, kým jsem, aby se vrátily a staly se znovu součástí celku mojí bytosti. Omlouvám se, pokud jsem já odpovědný za vaše zavržení. Přeji si naučit se, jak můžeme znovu navázat náležitý vztah a žít spolu v harmonii. Jsem ochotný/á vám naslouchat a učit se od vás, i když se v minulosti mohlo zdát, že vám naslouchat nechci. Jsem na cestě zrání k celistvosti a vy jste nepostradatelné pro úspěch této cesty. Prosím o vaši pomoc. Vraťte se, prosím, ke mně.“ (S. Gallegos)

Co cesta, to dílek do skládačky

Imaginace poskytuje „průhled“ na sebe sama a své prožívání.

Co cesta, to dílek, popřípadě více dílků.
Je to jako koukat do mikroskopu, díky kterému náhle v jedné cestě zažijete jednu částečku vnitřních souvislostí sebe sama. Při každé cestě ale zahlédnete něco jiného, nového. Každá cesta bude jiná a přinese vám jiný dílek do skládačky, jiný druh informací. Je dobré se připravit na to, že možná nějaký čas nebudete vědět, jak s tímto nově nalezeným dílkem naložit a kam patří.

Postupně budete skládat celého sebe

Budou to dílky související s vaším tělem, díky kterým se budete intenzivněji cítit, tedy na fyzické úrovni registrovat vjemy, jejich vzájemné proměny a spojitosti. Budou to kousky odkazující ke způsobům a konceptům vašeho myšlení. Budete prožívat emoce, návraty do vědomých i nevědomých vzpomínek, budou přicházet zdánlivě neuchopitelné vhledy a inspirace a mnoho dalšího.

Smysluplnost této práce spočívá v tom, že dlouhodobým sběrem těchto dílků utváříme zároveň nová spojení a zkušenosti. Učíme se a měníme tím způsoby vztahování se ke světu, našich reakcí a prožívání.

V neposlední řadě je velkou výhodou dlouhodobé práce fakt, že časem můžete zpozorovat vnitřní souvislosti, vývoj a vzájemné odkazy mezi jednotlivými cestami.