O mně

 a mojí cestě k hlubinné imaginaci 

Jmenuji se Karolína Šrámková

a jsem kromě průvodkyně hlubinnou imaginací také malířka na volné noze. Zatímco jsem studovala výtvarnou pedagogiku a malbu, upínala jsem soustavně svou pozornost k psychologii a pochopení mechanismů a dynamiky osobních příběhů lidí v mém okolí.

Bylo totiž zřejmé že takových, kteří rozumí tomu, co se jim v životě odehrává a jsou s tím souladu, jsem znala jen velmi málo. 

 

 

 

foto

 

 

 

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

Zajímalo mě čím to je a kde je chyba.

Kladla jsem si otázky vztahující se k hledáním hlubokého, autentického a pravdivého Já. Co je třeba k tomu, aby člověk cítil a věděl, co opravdu chce a dokázal za tím jít? 

Zajímala mě verze člověka, který se dokáže cítit spokojeně, v klidu, rovnováze a zažívat stav, kdy plně realizuje své touhy a potřeby.

Toužila jsem žít to, co mám z hloubi duše ráda, i za cenu, že nebudu splňovat představy druhých, nebo naplňovat rámec obecných společenských pravidel a předpokladů.

Všichni si tak trochu zvykli, že cítit se nedobře k životu patří a je na místě se s tím smířit.... Nebo ne? Tak to ne...  

Už od rané dospělosti jsem byla člověk změny.

Nesmířila jsem se s tím, že je něco “docela dobré”. Buď ať to stojí za to, nebo to není pro mě. Objevovala jsem možnosti a varianty toho, jak a kde se cítím být sama sebou.

Mým přáním bylo dostat se do stavu svobodného bytí, takového, které není omezené strachy, nemocí, nedůvěrou a pocity odmítnutí či ohrožení.  

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

Zažívala jsem opakované pocity nejistoty a strachu

Touhu a odhodlání jsem sice měla, ale zažívala jsem opakované pocity nejistoty, strach a propady do hlubokých smutků a pocitů oddělenosti, kterým jsem nerozuměla. Nechápala jsem, co je zdrojem těch stavů a připadala jsem si kvůli nim křehká a neschopná se o sebe dlouhobě a konzistentně opřít. Právě nepochopení ve spojení s touhou to změnit daly vzniknout odhodlání, které mě vedlo po různých typech sebepráce a terapie. 

Začala jsem u klasických psychoterapeutických sezení, na která jsem docházela mnoho let a vystřídala více terapeutů s různými přístupy. Díky nim jsem začala rozeznávat mnoho nezdravých mechanismů a programů převzatých z prostředí, kde nebylo zvykem zabývat se svými potřebami a zdravým psychickým nastavením. Přes arteterapii, regresi, systemické konstelace, meditaci, jógu a energetickou práci jsem se dostala až k hlubinné imaginace a u ní zůstávám. 

Hlubinná imaginace pro mě totiž konečně představuje nástroj ke skutečnému a pravdivému sebepoznání.

Dokud jsem chodila na klasickou psychoterapii, odehrávající se skrze rozhovor, byl tam stále terapeut, který ovlivňoval dinamiku a směr “řešení” daných otázek. Často jsem se přistihla, že nedokážu autenticky a pravdivě přenést problematické téma do hovoru s někým druhým. Ať už proto, že jde o formulaci přes slova (mluvení je situační záležitost odrážící přítomný moment a také dinamiku s člověkem sedícím na druhé straně), nebo také proto, že ve chvíli rozhovoru mluvím pouze z roviny svého myšlení o daném problému. Občas se objevily emoce, ale další složky mě byly přítomné jen velmi málo. První zkušenosti s hlubinnou imaginací v rámci víkendových workshopů pro mě byly jako protržení hráze s vodou nabírající na síle, zatímco odjakživa čekala, až se k ní konečně dostanu.  

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

Můj výcvik

Když jsem viděla tu urgenci s jakou se otevírala jedna cesta za druhou, skočila jsem rovnýma nohama do tříletého výcviku, abych se dostala hlouběji k jádru otevírajících se témat a prohloubila svou praxi. Imaginace mi šla velmi snadno a stala se každodenní součástí mých ranních rituálů. Nepotřebovala jsem vnějšího průvodce, stačilo se zanořit do sebe a cesty se děly. Prožívala jsem obrovské průlomy a aha momenty na mnoha rovinách. A i když se jevilo, že příběhy z mých vnitřních cest se jen v relativně malé míře dotýkají toho, co skutečně žiju v realitě, dopady na můj život byly nezpochybnitelné.  

Hlubinná imaginace je mi od té doby nástrojem ke komunikaci se svým tělem, orgány a částmi, kterým není z nějakého důvodu dobře.

Jazykem používaným pro přímou komunikaci s prostředím a situacemi ze snů. Check-pointem pro řešení nesrovnalostí v mezilidských vztazích. Ale také mimořádným zdrojem tvůrčí síly a inspirace do mojí autorské tvorby. Dostávám skrze ni odpovědi na důležité otázky spojené s mou minulostí, přítomností i plánováním budoucnosti. Zásadní oporou mi byla v době, kdy jsem prožila smrt životního partnera. Poskytuje mi kanál, který mi přirozeně umožňuje vnímat spirituální otázky, které bývaly dřív v rozhovorech s ostatními neuchopitelným mystériem, jako běžnou součást života, ve které se dokážu orientovat.  

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

 

 

 

 

foto

 

 

 

 

Respektovat život ve všech jeho podobách

V neposlední řadě mi pomáhá respektovat život ve všech jeho podobách včetně bolestí a strastí a vnímat o to větší vděčnost za dary, které mohu žít a sdílet společně s ostatními. Mám velikou radost z toho, že se otevírá možnost podělit se s vámi o práci s hlubinnou imaginací. Věřím, že je to univerzální nástroj pro všechny, kdo jsou odhodláni podívat se skutečným a nepokřiveným pohledem na sebe sama a kontexty svého dosavadního života.  

Kéž je vám má cesta inspirací a dodá vám chuť k objevování vašich vlastních příběhů. 

Od srdce Karolína